Podle fotky se může zdát, že jsem věčně hladová, přisleplá a navoněná kikina, který se dělá v autě šoufl, ztratila někde psa a zapomněla doma jednu ponožku. Nene. Tohle zůstalo na dně mojí hlavní cestovní kabelky po té, co jsem si do jiné přehodila kapesníky, peněženku, doklady a šminky - v podstatě jediné věci, bez kterých se neobejdu nikdy. To jsem si teda myslela, když jsem vyrazila s kabelkou podstatně menších rozměrů.
Myslela jsem si to bohužel dost blbě, jak se ukázalo, když se Bublina bez Kinedrylu v autě poblila, já neměla vlhčené ubrousky, abych to uklidila a ani mojí milovanou See By Chloe, aby ten smrad převoněla. Takže jsem se dostala do smyku. Bachovy krizový kapky nikde, doma se zůstaly válet i žvejkačky a dýňová semínka - cokoli v puse uklidňuje už od dob dudlíku. (No, skoro cokoli:) Tak mě napadlo koupit si aspoň boty. To zase uklidňuje už od puberty. Ale se psem bez vodítka a hlavně zkoušecí fusekle, kterou nosim celý léto s sebou, to byl fakt dost neschůdnej nápad. Chtělo se mi vzteky brečet, jak jsem blbá a nepraktická, ale neměla bych si čím setřít rozteklou řasenku a kulička na opuchlý oči nebo doháje aspoň černý brejle taky nikde. Tak jsem se na slzy vyprdla a jela zase domů. Protože novinářský CD k novýmu filmu Jako nikdy, který jsem měla předat, zůstalo stejně v úplně jiný tašce.... WTF!
Půl roku jednou až dvakrát týdně Praha - Slavonice a zpátky a jak je vidět, trochu mně už hrabe. Z toho, že nevím, co kde mám, že v září vytahuju z pod skříňky, která se konečně vrátila na svý místo, plavky , který hledám od července, že ty gumový balerínky, který jsem oplakala, na mě koukaj u kontejneru z pytle s plastovým odpadem... že mi je zima, protože v cestovní tašce vozím furt letní hadry a svetry nemůžu vymámit ze skříně, která je momentálně otočená čelem ke zdi.... a hlavně, že mi moje proradný kabelky žerou věci a dělaj ze života peklo.
A protože je podzim a ze stromů začíná padat všechno možný, vzala jsem doma naštvaně hrábě a všechno to nahrnula na hromadu, že s tím rázně zatočím. Ale podívejte se na ně, na neviňátka... ony fakt asi nemůžou za to, že mám v každý kousek něčeho životně důležitýho a jen si nepamatuju, v který co a proč a kdy jsem to tam strčila a kam jsem hlavně dala sakra tu kabelku.
Takže nejvíc mi teď dělá dobře, když se mi podaří vyhrabat z té hromady přesně to, co ten den potřebuj a odejít do divočiny.... tedy na schůzku do nějaké vyšuftěné čisté restaurace bez lidí a zbytečných krámů. A tam si pak takhle pověsit svou hystericky uklizenou kabelku na háček s logem Sexu ve městě a mít na chvíli konečně pocit, že je v mém životě všechno na svém místě. A jestli ne v životě, tak v kabelce teda určitě:)
P.S. Ten háček jsem v tý hospodě samozřejmě zapomněla....
Žádné komentáře :
Okomentovat