Naše INSPIRACE 2015: návrhářka MiMi Nguyen Hoang Lan

Dnes vám chci představit Mimi. Návrhářku vietnamského původu, která žije v Čechách více než 20 let. Podle mě je vážně báječná a vy byste se měli zajít podívat do jejího obchodu a poznat značku La femme MiMi. Myslím, že si vybere opravdu každý!
Obchod najdete na adrese: Štěpánská 51, Praha 1
S Mimi jsem se osobně seznámila až nafocení její kolekce. Bylo to loni v prosinci a až teď jsem se konečně dostala k tomu, abych vám ji představila. Upřímně, nikoho tak pokorného /a dlouho jsem hledala slovo, které by ji vystihlo/ jsem v životě nepotkala.

Mimi má pro mě neuvěřitelné kouzlo křehkosti, které se mísí s obrovskou energií a odhodláním. A proto stojí za to, si o ní něco přečíst. A taky se zajít podívat do jejího krámku v centru Prahy.

 

















Kolekce, která se fotila loni před Vánoci. Na fotkách po směru hodinových ručiček: Vlastina Svátková, Klára Michalová, Vlastina a já! Klasika, všechny jsou krásný a já jsem knedlík! :) A na tu sukni, co jsem měla, musím pořad myslet... Jo a z toho bytu, kde jsme to fotili, byste se převrátili!!!

Proč jsi odjela do Čech? Můžeš všem popsat cestu z Vietnamu do Čech? Jaké bylo odloučení od rodiny….
Moje máma v roce 1982 přijela do Prahy studovat na AVU. Ráno malovala a odpoledne nastoupila do továrny na čokoládu Meteor, kde až do večera pracovala. Tomu říkám kombinace….:) Mně byly tenkrát čtyři, bratrovi jedenáct let, zůstali jsme v Hanoji a každý den se těšili na její dopisy a obrázky s Krtečkem nebo kouzelné žvýkačky Pedro.

V roce 1993 mě máma vzala do Prahy. Bylo mi 15 let a myslela jsem si, že tu budu jen na chvilku….A ta chvilka už trvá hezkých 22 let…

Nebylo to hrozné, těšila jsem, máma mi moc chyběla. Ve Vietnamu jsem vyrůstala s babičkou a dědou v Saigonu, od té doby, co jsem v Čechách, mi hrozně chybí zase oni. Takže o sentiment mám postaráno.
I Tonya fotila... Mimochodem, taky už jsem si sehnala domů parohy, dvoje!!! Kdo si je nepověsí, není IN!
Máš malé děti, jaké to je, je vychovávat daleko od rodné země? Nenapadlo tě někdy, že bys chtěla, aby vyrůstaly ve Vietnamu?
Nechtěla bych, aby moje děti vyrůstaly ve Vietnamu, je mi líto všech, které tam vyrůstají….Vietnamský školní systém je podle mě velmi špatný, snaží se nacpat dětem do hlavy co nejvíc, dělá z nich roboty, místo aby se soustředil na jejich osobnost, nutí je do určité normy. Jsem opravdu vděčná za to, že moje děti mohou vyrůstat v prostředí, kde je výběr, řekla bych, dost velký…

A to poznáte podle toho, že se děti o víkendu těší, až půjdou v pondělí do školy a do školky.
Je mi ale moc líto, že nebudou umět vietnamštinu tak dobře jako já. Snažíme se proto jezdit s nimi často do Vietnamu, aby poznali svoji druhou rodinu, druhou “hodnotu”…. Vychovávám je volně, aby pochopili, že je úžasné být napůl Čech a napůl Vietnamec a moct čerpat to nejlepší z obou stran.

 Doma tady v Praze dodržujeme všechny velké vietnamské zvyky, vysvětluji jim, co znamenají. A taky jim vypravím, jak jsem je slavila já jako malá. Máme doma oltář s Budhou, na každý úplněk se mnou zapalují tyčinky. Za úplňku nejíme maso. Jednou u večeře se moje dcera rozbrečela, že měla řízek k obědu ve školce….a že doufá, že Budha se na ni nebude zlobit…. bylo to roztomilé.  Občas jsem unavená přepnout “ON” - “OF” mezi vietnamštinou, češtinou a angličtinou, a tak ráda někdy celý den mlčím:)

Je pro tebe Praha domovem?
Praha už je pro mě absolutním domovem číslo jedna. Ale občas musím někam pryč, abych si uvědomila, jak moc mi chybí, jak ji miluji a nemůžu bez ní žít:-) Jak jsem byla ve Vietnamu do těch patnácti let a pravidelně dostávala od maminky dárky, dopisy a pohlednice z Prahy, byla pro mě něco jako “Planeta”, spíš jsem ji vnímala jako vesmír než jako město…:-)

Co si přeješ od roku 2015?
Byla jsem vychovávána ve Vietnamu, kde jsou lidé velice věřící, bez ohledu na druh náboženství. Pokaždé, když je TET (náš lunární Nový rok, největší svátek v roce, něco jako vaše Vánoce), tak si celá rodina přeje, aby všichni byli zdraví, šťastní a spokojení. To mi zůstalo dodnes. Takže od roku 2015 si přeji totéž jako od toho minulého, aby to byl spokojený rok, aby všichni byli zdraví a šťastní, pak všechno bude fungovat.

S prarodiči, maminkou a bratrem při oslavě Nového roku, Saigon, 1979
Co děláš pro to:
- abys byla spokojená pracovně
Abych byla pracovně spokojená, tak potřebuji aby lidé, kteří se mnou pracují, byli také spokojení. Jinak to nefunguje. Chci, aby svoji práci dělali rádi a opravdu se mnou. Snažím se pracovat, jak nejlépe umím a v momentě, kdy cítím, že toho mám moc a jsem unavená, zastavím, protože vím, že peníze přicházejí i odcházejí.

- abys byla spokojená v osobním životě
Děti jsou můj život, můj smysl života, jako bych splácela dluh přírodě, rodině. Nevím, jak bych ten pocit správně vysvětlila:-) Takže pokud jsou moje děti zdravé, šťastné a spokojené, budu i já. Samozřejmě je důležité i zdraví a štěstí mé rodiny, nemohla bych být spokojená, kdyby se mámě nebo tátovi něco stalo. Ostatní věci jako osobní vztahy, atd. se dají vyřešit, hlavní je brát věci jednoduše a nedramatizovat situaci.

-  abys vypadala dobře (a opovaž se napsat, že na vzhledu nezáleží)
Věřím ve vnitřní krásu. Věřím, že pokud se člověk cítí dobře, tak mu všechno sluší, a je jedno, jestli má ručně vyšívané šaty od Diora nebo šaty ze sekáče. Takže pracuji na sobě, tak abych nebyla vystresovaná, aby mě nic nebolelo. Chodím pravidelně na jógu, ráda chodím pěšky a jím všechno, co mi chutná. Jídlo miluji, ale zase nechci, aby si ostatní mysleli, že čekám třetí dítě.


- aby sis udržela váhu
Abych si udržela váhu, tak doma nemáme váhu:-) Nevím ani kolik váží moje děti a nevím, kolik vážím já. Vím akorát, že jíme správně, že ráno si dáme obrovskou mega velkou snídáni, obědváme jako Italové a večeříme jako Vietnamci. Co nejvíc ryb a libového masa a zeleninu… a co nejmíň rýže… někdy vůbec žádné přílohy k večeři.




Kde se ráda oblékáš a jaký je tvůj styl?
Mám ráda pohodlnost, ale zároveň ženskost. Můj outfit musí být od pohledu ženský a musím se v něm cítit pohodlně. Oblékám se různě, ráda míchám svoje věci s jinou značkou, českou i zahraniční. Nevyhýbám se ani velkým řetězcům jako H&M nebo Zara, ve kterých nakupuji např. basic trička a džíny (ale schválně si vybírám věci, které jsou vyráběné v Turecku, Bulharsku nebo Rumunsku). Rozhodně nekupuji věci, které nepotřebuji. Jsem typ člověka, který má rád jasný přehled ve skříni i na pracovním stole. Nerada vlastním moc věcí, pro mě čím méně tím lépe, mám v tom jasno, vím, co chci a co nechci.

Můj styl je něco mezi. Sofistikovaný i jednoduchý, barevný i černobílý, romantický i rockerský. Nedávno jsem byla s holkama v divadle na baletu, měla jsem hedvábné šaty a k tomu koženou bundu a černé lakované boty v pánském stylu. Miluji tu pohádku, ve které ušili oblek pro krále a nakonec král vyšel úplně nahatej….:-úúú…..Je to jasný vzkaz pro všechny, ať moc nekomplikujeme věci kolem nás:-)
Kosmetické vychytávky:
Ráda se myju a krémuju, mám ráda mýdlo od Heleny Heinz. Pokožka po něm zůstane jemná a není suchá. Mám ráda různá mýdla, protože mi připomínají dětství. Protože mám hodně suchou pleť, musím se stále mazat. Jsem nadšená krémy od Botanicus nebo Chateau Mcely. Krásně voní a stačí jich použít jen málo.

Jinak jsem “addicted”na červené rtěnce od Chanelu a na červených nehtech. Přijde mi to ženské, něžné a zároveň půvabné.

 Tvůj tip na rychlou večeři:
Kup si rybu, jakou chceš, umyj ji ve studené vodě, dej na pánev s olivovým olejem, česnekem, rozmarýnem nebo tymiánem, solí a pepřem a smaž ji na mírném ohni pět minut z každé strany. Na talíři ji ještě pokapej pár kapkami citronu, a je to.
Jako přílohu doporučuji třeba brokolici+mrkev+žampióny dušené na Wok a v olivovém oleji + trochu soli. Stačí jen sedm minut, aby zelenina byla ještě šťavnatá a lehce křupavá. Zeleninu nakrájejte tak akorát, abyste ji mohli dát elegantně do pusy:-)
Jako dezert bych si klidně dala zmrzlinu nebo malý kus dobrého čokoládového dortu. Život bez čokolády je děs….:-)

Tip na knížku, divadlo, film, hudbu nebo výstavu:
Knihy mám v lásce odmalička, protože můj děda z otcovy strany měl nakladatelství. A taky mám blbý zvyk, čtu několik knih najednou, a to není dobrý. Nevím, jaký tip na knihu bych měla dát, protože každý máme jiný vkus na knihy, hudbu a filmy. Já teď čtu Haruki Murakami IQ84 druhý díl + Michliq “inteligentní průvodce ekonomikou“ + životopis Diora od Isabelle Rabineau + 100 vybraných děl českého moderního umění ze soukromé sbírky V.S + Natural Fashion by Hans Silvester :-). To jsou knihy, které momentálně mají místo u mé postele.

Co se týče divadla, nedávno jsem byla na hře Marbot  - Wolfgang Hildesheimer ve Studiu Hrdinů. To prostředí se mi moc líbí, miluji tu budovu a divadlo, je tak jednoduché a zároveň krásné. Navíc tam hrál Bohdan Bláhovec, kterého znám. Když jsem byla mladší, byla jsem “hladová” po umění, divadle, filmu, koncertech… Musela jsem všechno vidět a všechno znát, prostě jsem měla takový úzkostný pocit, že musím byt vždy v “obraze” :-) Ale teď už to mám jinak. Ráda bych šla do divadla na nějakou hru, když vím, že v ní účinkuje můj kamarád nebo kamarádka. Prostě člověk, kterého znám a můžu obdivovat jeho práci a schopnosti, vidět ho z jiného pohledu. To mě pak to divadlo baví dvakrát víc.

Miluji dobré filmy a taky nesnáším špatné filmy. Takových peněz a energie. Naposledy jsem viděla italský film Zázraky od Alice Rohrwacherové. Něco tak hlubokého mě dlouho nezasáhlo. Znáš ten lehce smutný pocit, trochu se ti chce plakat, ale zároveň jsi šťastná. Takový pocit jsem měla po kině. Taky se nemůžu dočkat pokračování seriálu True Detectiv :-)

Už mám za sebou období, kdy jsem musela vidět všechna velká díla na světě (to neznamená, že všechno jsem viděla:-). Moc se těším na výstavu Alexander McQueen: Savage Beauty v Londýně, uděláme si tam s holkama výlet. Ony budou shoopingovat jako blázni a já si budu jako blázen užívat výstavu celý den, a možná ještě i den druhý:-)


Prosím, popiš jednou větou svůj pracovní den.
Vzbudím se v 6h30, zapíšu si svoje sny, když si je pamatuji. Dělám to od malička, baví mě to. Doba mezi 7 a 8 hodinou je velký adrenalin; snídaně s dětmi, příprava do školy a školky. Oblékání u dcery vždycky trvá, protože si dává velmi záležet na tom, co si dneska vezme na sebe. Kdyby si měla obléct něco z předchozího dne, je to konec světa. Je jí teprve pět a od dvou let si sama vybírá, co si oblékne.

Já ji v tom silně podporuji, beru to jako vyjádření sama sebe. A syn je typický kluk. Rád nosí oranžový nebo modrý svetr, jiný ho prostě nezajímá, přeje si ten samý oranžový i modrý svetr k Vánocům i k narozeninám.

V 8h30 jsem v ateliéru jak na koni, odpovídám na maily, dělám administrativní práce a čekuji internet, sociální sítě, atd…V 10h přichází krejčová i švadlenka a začíná manuální práce, střiháme, šijeme, vyšíváme. Miluji manuální práci.

Končíme kolem 15h, v 16h vyzvedávám děti, jdeme na kávu, kakao a koláč do KAFEMATU v Dejvicích, nakoupíme si čerstvé potraviny na večeři, doma si společně připravujeme večeři, děláme úkoly. Mezi 17h30 - 19h30 bývám ve svém butiku La Femme MiMi ve Štěpanské, kde mám buď domluvenou schůzku s klientkou, která se potřebuje poradit nebo jen tak okukuji krám a bavím se s Katrinkou, která je vedoucí prodejny.

Ve 20h je čas na pohádky, mazlení a pusinkování, to miluju. Mezi 21h a 24h mailuji nebo pracuji na eshopu a zárověň se koukám na film. Anebo chatuji se svými přáteli, čtu několik knih, u toho poslouchám hudbu a usnu s tím vším v ruce:-)

Co budeš dělat následujících pár měsíců? (ptala jsem se na jaře a ups je už léto)
V červnu odevzdávám troje svatební šaty, zároveň dokončujeme prototypy na podzim/zimu. V červenci, doufám, budu ležet u babičky v Saigonu a budu jíst ty voňavé a šťavnaté banány a pít kokosové džusy místo vody. Od srpna do prosince máme co dělat; hodně akcí a také výroba kolekce jaro, léto 2016 :-)


A kam se chystáš na dovolenou?
Do Vietnamu, na Šumavu i na chalupu na Vysočině.

Tip na opravdu dobrou vietnamskou restauraci.
Jestli máte čas, tak si určitě zajděte do Sapy. Výborné bistro RedHotChilli je také v Karlíně, dejte si tam Pho Bo, Buntom, BunNem anebo Nem quan song:-)

A víš, co znamená, když se řekne v Čechách „sajgon“?

(aspoň u nás doma, když jsem byla malá a máma vtrhla do pokojíčku se slovy: „Bože tedy je sajgon.“ Myšleno bordel, nepořádek.) Prosím, neber si to osobně a díky za odpovědi. Líba
Hele, nevím:-) Teď bych neřekla SaiGon, ale Vietnam:-) Je to ale pořád

S Mimi jsem se osobně seznámila až nafocení její kolekce. Bylo to loni v prosinci a teď jsem se konečně dostala k tomu, abych vám ji představila. Upřímně, nikoho tak pokorného /a dlouho jsem hledala slovo, které by ji vystihovalo/ jsem v životě nepotkala. Mimi má pro mě neuvěřitelné kouzlo křehkosti, které se mísí s obrovskou energií a odhodláním. A proto stojí za to, si o ní něco přečíst. A taky se zajít podívat do jejího krámku v centru Prahy.

P.s. Fotky jsou od Mimi Z Facebooku. Staňte se jejím fanouškem a dozvíte se více!

Stojí za přečtení i jiné naše INSPIRACE!

2 komentáře :

  1. Nádherné šaty. Už dlouho jsem neviděla takovou příjemnou práci. Mají v sobě tolik života a vypadají na ženách NORMÁLNĚ! Nejsou to jen hadýrky na ploché modelky bez tvarů, ani extravagantní šílenosti, které se běžná žena bude stydět oblékat. Díky za to :-)
    Tak další typ na výlet do Prahy :-)
    Ani

    OdpovědětSmazat

×