Jak nepřibrat "po dětech" - true story

Dneska mám prudivou. Takže tohle bude  pěkně hnusnej příspěvek, za kterej mě nikdo nebude mít rád.  Protože nenaservíruju ani dietu ŽER VŠECHNO A ZHUBNEŠ  ani cvičení tipu VÁLEJ SE A SPALUJ. Vlastně žádnou dietu a žádný cvičení. Jen úplně banální rovnici.

Tohle je ale blbá fotka.... nedojídejte po nich, nikdy! (B. a T. ´90)

Dost jsem na tohle téma prskala už před lety, kdy jsem  dělala proměny se čtenářkami jednoho ženskýho on-line magazínu.  Nechápala jsem, že moje inteligentní, vtipný, sympatický kamarádky jsou stále na ocet a tyhle rozvařený knedle, který se nám do proměn hlásily, své rodiny už dávno mají.

Působily fakt strašně a jejich přihlášky začínaly vesměs stejně (a Líba mě musela mlátit přes prsty, abych je s výkřikem "Těm už nepomůže ani svěcená voda!" neházela rovnou do mailovýho koše):  Jsem maminka (1-2 děti) na mateřské, po dětech jsem přibrala, nemám na sebe vůbec čas.... Což v překladu zamenolo: peču na sebe, chodím celej den v triku s Mikymausem, sedím na prdeli nebo na písku a kromě svého jídla do sebe narvu všechno, co pacholeti upadne od pusy. Můžete mě učesat a převlíct?

Sněd jsem tátu, snim i  mámu... a jestli se mnou okamžitě někam nevyrazíš, ten kočár převrhnu! Vedle takových dětí se vyžrat fakt  nedá ( T. ´89)

Jak někdo může přibrat po dětech, já myslela, že se přibírá po žrádle?, cedila jsem mezi zuby.  Aspoň to nám vždycky říkal táta. Byl taky v tomhle dost hustej, to mám asi po něm. Jedné paciencte, která neustále  mlela, jak se snaží, ale ne a ne  zhubnout, poradil, ať jí manžel prdne na lednici zámek a každej den ji honí bičem kolem baráku, že se to poddá. Místo, aby to zkusila, tak si stěžovala:) Trubka.

Ale možná, že se v dnešní době opravdu shazuje hůř. Co já vim. Všude se jezdí autem, plíny se nevěší ale házej do odpaďáku, matky odmítaj překážkový běhy Prahou a sepisujou petice, kočárky jsou lehounký jako pírko... Jenže když není zdravotní problém, je to celý furt jen o jednoduchý rovnici příjem - výdej. Jedinej, kdo v ní dělá občas bordel, je naše vůle. Všechno ostatní jsou kecy.

Tak jestli to někomu pomůže, tady jsou důvody, proč si myslím, jsem "po dětech" nepřibrala já:

Tady důkaz, že fakt ty děti  máme (T., M., B. ´92)

- jídlo nebylo u nás nikdy středobodem vesmíru (přestože máma a babička vařily a pekly skvěle).

- o nadváze se doma nikdy nemluvilo, přesto ji mám zafixovanou jako něco nepřípustného a vím, že tohle jsem zdědila po tátovi.

- nikdy jsem nedržela diety. A nestrkala si prst do krku.

- jím jen to, co mi chutná. Tedy  především sladké, chleba, máslo, med, sýry, rajčata, saláty, brambory, těstoviny, polívky, občas maso... Nesnáším ryby. Takže všechno špatně. Jak pro koho, řikám já.

- V obou těhotenstvích jsem se vůbec nehlídala, to se tenkrát fakt nenosilo, pokaždé jsem přibrala 15 kilo. Po prvním porodu byly pryč za 3, po druhém za 5 měsíců, protože:

- děti jsem vláčela  do 4. patra bez výtahu

- na "písek" jsem je vozila z centra Prahy tramvají a autobusem na Dobešku nad Braníkem. V centru se na přelomu osmdesátých a devadesátých  nedalo vůbec dýchat.

- kamkoli se dostat bez auta s kočárkem Liberta byl sportovní výkon.  Pak nastoupila naštěstí Zekiwa. Ta se dala před barákem rozebrat, podvozek jsem vyvláčela do přízemí a tašku s dítětem do toho čtvrtýho patra. Takže denně pohyb a propocený triko.

- pořád jsem s dětma někam chodila pěšky ( od tý doby nevydržím nechodit, takže máme už třetího psa). Doma to byl s nima děsnej vopruz.

- neměli jsme prachy

- vařila jsem, ale prvních pár let se to nedalo moc jíst. Nejlepší dieta!

- nepařili jsme... skoro

- měli jsme zdrhacího čokla, za kterým jsme lítali přes půl Prahy nebo na chalupě přes les

- neměla jsem občas pud sebezáchovy, ale zase jsem měla dost pohybu. Jako když jsem vyrazila vlakem do Tater. V pátým měsíci s nelyžující mámou a příšernou alergickou rýmou na týden učit lyžovat dvouapůlletého Tadeáše. Toho kloučka (25), který si včera u babičky nedal na moučník šlehačku se slovy: "To víš, už mi to nespaluje jako dřív". Chápu.

- občas jsem se vystresovala ( a zapomněla se navečeřet) z toho, jestli mi něco vedle dětí neuteče. Neuteklo.

A tady důkaz, že ty děti máme furt:)   (B., M., O., T., ´11)

No a tak by se dalo pokračovat. Ale je to myslim jasný. Žádnej zázrak.  Příjem: nic navíc - výdej: docela dost:) That´s it!
Měla jsem děti naštěstí  brzo, takže tělo si těch těhotenství asi moc nevšimlo a milosrdně mi dovoluje vážit už 30 let  stejně. Tedy 55 kilo. Protože ví, že bych ho jinak musela přísně potrestat. Třeba zákazem máminých kynutých knedlíků s mákem, moučkovým cukrem a máslem. A to by ho fakt švihlo. Ale já bych to klidně udělala, takže bacha!

P.S. To bylo trochu z historie a teď je na řadě Líba. Ta vám brzy v přímým přenosu  popíše, jak se těhotenský kila shazujou ve třetím tisíciletí:) 

19 komentářů :

  1. Baro, skvelej clanek! Uz dlouho me tak nic nepobavilo! A hlavne me nezbyva nic jinyho, nez s nim souhlasit :-) ja teda pouzivam vytah, outdoorovej typ, kterej by furt musel nekam behat taky nejsem, ale jde to! Malou furt taham v naruci, varim doma jakz takz zdrave potraviny s hodne zeleniny, zadne knedliky a kynuty buchty! a hlavne se o sebe staram. Vzdycky zasnu nad tema matronama v koutcich, ktere jsou neupravene, mastne vlasy a tvari se jak nejvetsi chudinky, jak nic nestihaj a starat se o sebe je skoro hrich :-)

    OdpovědětVymazat
  2. trochu jsem se bála, že mě za něj sprdnete:) diik

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělý článek :-)
    Děkuji za něj.... sedl jako zadnice na hrnec....
    Pravdou je, že články některých "ženských" časopisů...mě opravdu baví....
    Pěkný den :-)

    OdpovědětVymazat
  4. A co kojení? To je taky slušný výdej energie : -)

    OdpovědětVymazat
  5. To je fakt super zpravodajství! já bych ještě dodala svoji úžasnou zkušenost: měla jsem tolik mlíka, že stříkalo cca 1,5m do dálky a v porodnici mě přemluvili, že bych mohla kojit dalších pár dětí, takže moje dojnost byla1l mateřského mléka denně navíc k miminu, což před dvaceti pěti lety představovalo slušný příjem :) výkup 70Kč za litr , to se to hublo ;) !

    OdpovědětVymazat
  6. Ne, to je výbornej článek, já mám pět dětí (16 - 27 let) a vážím taky 30 let stejně, výmluvy neberu. I když uznávám, že mám kliku na dobrý metabolismus asi, protože moje základní potravina je čokoláda.
    Není potřeba být pořád korektní a empatická, že :)

    OdpovědětVymazat
  7. Super, dnes mě trochu vrátilo srdce do hrudníku...

    OdpovědětVymazat
  8. Vendulo, to jsem ráda:)).... a taky, že se narodil malej Filípek:)

    OdpovědětVymazat
  9. No, uložím si to pro případ, že bych přece jen jednou konečně otěhotněla. Občas když potkám maminky s děckama a jedna matka je šílená neupravená obtloustlá, druhá štíhlá kočka, tak se bojim, protože mě může potkat obojí a fakt nevím, co čekat..

    OdpovědětVymazat
  10. Houby kojení, zdravá strava a podobný ptákoviny... Bára má pravdu - pohyb, pohyb, pohyb a nežrat.
    Po porodu jsem byla tak hormonálně rozstřelená, že jsem se s kočárem - super model Za 20 tis, nicméně vážil asi jako ta Liberta - naučila chodit kamkoli a občas ho i poponášet. Taktéž byt ve zvýšeném přízemí...cca 14 schodů hodně přidal, strach sednout za volant (říkám ty hormony jsou svinstvo) a především představa alespoň chvíle klidu od mimina byly motivací k vycházkám. Za 6 měsíců jsem shodila 20 kg neb jsem s hrůzou zjistila, že jsem denně dala 8 až 12 km. Bydlíme skoro v centru, tedy většina procházek začala kvalitním výšlapem do jednoho z mnoha kopců nuselského údolí...

    PS: ta cácora se narodila před rokem

    OdpovědětVymazat
  11. Hezky:))) to je výkon. Dneska jsem náhoou četla, že fakt po porodu doporučujou začít s chůzí, že to je nejpřirozenější a nejšetrnější:) Ne diety a cvičení, který by mohly nadělat paseku. Mávám cácoře:)

    OdpovědětVymazat
  12. 55 kilo! Víte Báro kolik ženských jste teď, s prominutím, nasrala? :D

    OdpovědětVymazat
  13. Dyť jsem prcek:) Jo, a váš blog KALEIDOSKOP - http://netrpeliva.blogspot.cz/ - je moc půvabnej:)

    OdpovědětVymazat
  14. Při prvním porodu jsem přebrala 30 kg a dojídala vše co brouček nechtěl, trvalo mi rok, než jsem měla postavu jako dříve t..j. 58 kg, při Sabině jsem byla také jako tank( opět 30 kg) navíc, ale pozor, po dvou měsících váha opět 58 kg. Dvě děti, praní plen, ráno synka do školky, kolotoč ale šlo to samo. Dnes jsem ráda, že Sabča má po porodu svojí váhu ale domluvte jí ať cvičí břišní svaly. Váš blog je báječný a zpříjemňuje mi chvilky stárnoucí babči na venkově. Díky, babi Alena

    OdpovědětVymazat
  15. Děkujeme, milá Aleno:) A Sabčo, cvič to bříško:))

    OdpovědětVymazat
  16. Tak tohle musím ukázat všem těm chronickým stěžovatelkám kolem mě :) Po dvou dětech mám ve 31 letech pořád svých 58 kg, zatímco kolem mě to kyne, popř. se chodí třikrát čtyřikrát týdně do fitka.. Ale ono to štíhlé tělo nemusí stát vůbec nic, stačí zvednout zadek a jít s dětma ven, do lesa, na boby, do města, do Zoo.. Když vidím ty městské maminky, co si autem popojedou do kavárny, kde dvě hodiny tlachají nad šlehačkovým dortem o tom, jak musí cvičit popř. jak se jim nedaří zhubmout, nechápu.. A pak si člověk vyslechne no jo, ty můžeš jíst a nepřibereš, máte to v rodině.. Už jsem kolikrát zvažovala, že začnu nosit s sebou rodinnou fotku, všichni mí příbuzní jsou totiž obézní..

    OdpovědětVymazat
  17. Neni to spíš tim, že ty pani před dětma, už byly tlusté a v těhotenství ještě víc nabraly?

    OdpovědětVymazat

×