Mě teda beránek rozhodně nepokakal

Zkazila jsem rodině Velikonoce. Ale může za to fejsbuk. Začalo to na podzim nějakým videem, ve kterém škemrá parta chlapů, že už nechtějí být lovci a bojovníci. Chtějí naopak mít (nepamatuju si, jestli ústavně) zajištěné právo na fňukání a nezvládání. Přes zimu to téma na chvíli zamrzlo,  ale teď vypuklo v plné jarní síle. Stop Genderovým Stereotypům! Takže dětská psycholožka, která dala nedávno rozhovor o mužích, ženách a malých tyranech ze svého devadesátiletého pohledu,  kdyby měla fb, tak si to z jeho reakcí musí hodit. A ze mě se stala velikonoční feministka!
Jediná zmalovaná kraslice jsem tady  dneska já




Nebarvím vejce, nahlásila jsem  letos pod vlivem vší té mediální masáže bojovně. Proč? Pokusila jsem se zastíracím manévrem utajit pravou feministickou povahu svého vzpupného rozhodnutí: Nemám doma barvy, jsou ve Slavonicích. Půl dne byl klid, dokud nešel hledat vteřinový lepidlo. Hele, našel jsem barvy, máš to dobrý, můžeš směle barvit, volal z kuchyně úlisně a myslel si, že vyhrál. Jenže! Byla neděle večer. Kde máš pomlázku? nevzdala jsem svou vzpouru proti nepřípustně nekorektní tradici. No... nemám. No...takže nebarvím.  Takovou genderovou rovnováhu má šanci trumfnout snad jen Kanada, jestli fakt vyhodí ze své hymny slovo SYNOVÉ a nahradí ho slovem VŠICHNI. 

Je ale jedna tradice, kterou dodržuju...vzpomněla jsem si na ni v neděli po obědě. Aby mě beránek nepokakal, vyrazila jsem na Prague Design Week.
Takže dneska jsem zůstala čistá díky:
Černé kožené kabelce od PBG - projectbagsgirls. Nejrychleji koupená kabelka desetiletí:)
 Náramku VZDUCHOLOĎ z 3D tiskárny od jsem.studio


A taky sáčkům na zeleninu FRUSAC na opakované použití z kompostovatelné tkaniny vyrobené z polymléčné kyseliny. Nikdy víc mikroteňáky!! Před dvěma lety svůj projekt na Design Weeku představili, tak jsem měla radost, že ho dotáhli až k výrobě:)

Historie Velikonoc u nás v kostce, a proč je nemusím:
Velikonoční tradice pondělní pomlázky mi přišla hloupě nepříjemná už v dětství.  Spolužáci za dveřmi paneláku, hodyhody doprovody..., do toho slovenský zvyk našeho táty "obliať" nás  v šest ráno v posteli vodou. A kvůli tomu péct, uklízet a barvit vejce? Pocit trapnosti mám s tímhle dnem spojený navždy.

Pak přišly děti, tak jsem to nějak zkousla, barvila s nimi vajíčka...až do chvíle, kdy předpuberťáci jednou přitlačili  na pomlázku. Reakci matky, co nechce mít z dětí spratky, si dovedete představit, že. Tak se pár let jen tak šolíchalo, dokud....

Dokud jsme nezačali jezdit do Slavonic.  V neděli "holčičí" mejdan s barvením vajíček, na kterém  nakonec vždycky přistanou i chlapi. Ráno příprava pohoštění a nájezd 40 a více nalitců, co se místo  práva na fňukání dožadují vajíčka, klobásy, slivovice a toho, abychom jako ženy pořádně pod pomlázkou ječely. Vydržela jsem 5 let. Letos jsme nejeli. Hodně kvůli práci, trochu kvůli mně. Od některých rituálů potřebuju občas pauzu. Třeba zase za rok:)


3 komentáře :

  1. Báro, pod to bych se mohla ale uplně podepsat! Velikonoce nesnášim až do morku kostí a pocit trapnosti mě ve vzpomínkách provází ještě dnes. Hlavně nevím, proč bych se měla od kohokoliv nechat zmlátit pomlázkou. Fakt mi to nikdo nevysvětlí, to prostě nejde.
    Kabelce zdar, je nádherná!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Viď, mě tak rozčilujou, že jsem se z toho musela vypsat...až pak jsem zjistila, že letos nebarvila ani moje máme ani synova přítelkyně... takže jde vlastně o rodinnou odbojovou buňku:)

      Smazat

×