PUBERTA měla u nás mejdan

Mám dvě tety. Pavlu a pak večírkovou Báru.... řekla  moje neteř svým spolužačkám, a aby doložila, že nekecá, pozvala je na svoje narozky K NÁM domů. A k nám do postele, do koupelny, do lednice... 7 čtrnáctiletých holčiček.

Dvě zbývající víly byly v tu chvíli nejspíš u lednice...


Moje představa o tom, že matka dcery se automaticky stává matkou půvabného, pořádkumilovného, něžného, voňavého stvoření, které se živí převážně vůní květin a kolem puberty volně přechází od hry s prasatejma panenkama k listování v módních časopisech, vzala za své během prvních pěti minut.

Nebyly voňavé: Přiřítily se splavené z nějakého  charitativního běhu pro Afriku.  Neteř dala 10 kilometrů, takže moje poslední pětikilo zahučelo na stavbu nějaké africké školy - slíbila jsem totiž  přispět za každý uběhnutý kilák pajcku. Já trubka, tipovala jsem ji na dvě kolečka:(

Nebyly něžné: Časopisy Dívka a Bravo nepoužily k čerpání holčičí inspirace a vzdychání nad fotkami idolů a nových trendy hadrů. Jediné, k čemu jim posloužily, byla brutální parodie fotopříběhů o lásce na střední škole. Byly fakt krutý, pitvořily hlasy podle vypjatosti zobrazené situace a kroutily se u toho jako Johnny Sprej (tak se řiká herci Přeučilovi, víme:)

Nebyly pořádkumilovné: Načančanou terasu a stoly okamžitě pokryly nevzhlednými horami oblečení, baťohů, rozbalených dárků, špinavého nádobí, zbytků jídla.... a zbytek baráku vlasně taky.

První hodinu a půl  jsem držela úsměv na tváři, pak jsem rozpálila za domem  gril, holčičkám rozdala plavky a ručníky (jé, my jsme je zapomněly...), naházela je do vířivky, zavolala mámě, zalezly jsme si ke grilu, otevřely  šáňo a snažily se neslyšet sedminásobné výkřiky typu: Ten je blbeej.... chchcha... a vona pak řekla... nekecej...hihihi...a víš, že Monča a Simča to..., Co? Ne! JO! No nekecej. Hele nevim, ale zase Terka řikala... Terka jo? Noo. Ta je blbá..... Jako Terka? Ne, Simča. Tak to jo....

Neživily se vůní květin: Fakt nechápu, co kdo furt má s poruchami příjmu potravy. Začaly v pět bonbónama, chipsama a  čokoládou, volně přešly k pomazánkám, šunkám a sýrům, domácímu perníku, grilovanému masu a zelenině, bagetám s česnekovým máslem a pečeným bramborám...aby se jedenáct v noci dorazily máslovým dortem. A co zbylo, zblajzly k snídani.

Nebyly půvabné: Teda byly, samozřejmě. Ve 14 je půvnabnej každej. Ale moje představa o holčičím narozeninovém půvabu vypadá dost jinak. Patří do ní květované šatičky a naondulované vlásky.... nebo aspoň rozčesaný vlasy a něco jinýho než ty šortky, ve kterejch pojedou na tábor:)

Ale zase, abych jim nekřivdila: do výběru své hudby zahrnuly i Davida Bowieho, daly nám s mámou ochutnat dort, druhý den po sobě všechno uklidily, nic nezničily, nevypily nám šáňo a i když to ráno a vlastně ani po obědě nevypadalo, nakonec opravdu všechny z našich postelí a koupelen a lednic vylezly a odešly domů. Za odpočinutými maminkami, které si den a noc bez těch svých půvabných, pořádkumilovných, něžných holčiček stoprocentně super užily:)

3 komentáře :

  1. Ale to by přece byla strašná nuda, kdyby přijely v květovaných šatičkách, s načesanýma vláskama a mezi upejpavým zobáním nesmělých porcí salátku pouštěly do éteru místo Bowieho třeba klasický swing.
    Tak jasně, lednice by zůstala plná a fotky by byly jak ze žurnálu, ale zas by nebylo o čem psát :D.

    OdpovědětSmazat
  2. Děsně mě pobavila ta část s vířivkou :D A učesaný jsme byly... všechny... :D
    Áda

    OdpovědětSmazat

×