Vlasová PROMĚNA - mařena versus mikádo

Půjčili jsme ti dítě a vrátilas nám slečnu.... zaútočil na mě v sobotu švagr a chvíli to vypadalo, že mi tu husu na talíř nenaloží. To byl její nápad... ohradila jsem se a zelí s knedlíkama si radši urvala sama. Neteř chtěla mikádo. Může být rád. Já šla v patnácti z vlasů do pasu rovnou na ježka natuženýho cukrovou vodou.  Protože být punk bylo prostě tak... punkový.

Změnu účesu měla samozřejmě posvěcenou od svojí mámy. Já jsem tu byla jen od toho, aby nedopadla jako kdysi já. Střihala mě kamarádka Áčko. Chytla můj dlouhej cop, ufikla ho u temene... abych si s nim pak mohla pyšně vykračovat z Hanspaulky do Podolí... a pár zkušenými střihy mi vyrobila na hlavě ohořelý kuře. Cítila jsem se luxusně. Dokonalost jsem umocnila fialovým Barpon Pastelem - přelivem na šediny, který mi chytnul jen na kůži na hlavě, a cukrovou vodou, která mi vlasy postavila, aby bylo na tu fialovou kůži dobře vidět.

Opovaž se v tomhle do školy... ječel na mě večer otec. Okamžitě, ale okamžitě si to nech ostřihat!
To už víc ostřihat nejde, cedila jsem  mezi zuby a drze navrhla k likvidaci fialové použít obyčejný  šampon. Tss - chirurg. Do všeho by šel čepelí:)

Takže jsem minulý týden  zavolala kamarádovi Patrikovi do salonu La Fayette a udělali jsme si moc hezké odpoledne. Já se mátořila z rodinné oslavy svých narozenin ( o ní zase příště, protože to byl taky hardcore), Patrik stříhal, neteř si to užívala, pod námi hučela Národní třída zalitá sluncem... a do culíku to jde kdyžtak stáhnout vždycky, že:)

Pořád jsou dlouhý, ještě se dá couvnout....

První šmik, v očích se zračí závažnost té chvíle... :) teda v mých. Ádě to bylo fuk.

Není cesty zpátky... děsím neteř. Ježišmarja, vždyť to zase doroste... uklidńuje ona tetku.

A pak, že punk is dead... co bychom v osmdesátých za  takovýhle číro dali.

Všechny jsme ho měly... mikádo. Já sama nejmíň desetkrát, v různých délkách a barvách...

Za tu radost to fakt stálo:)