Jsem matkou a převracím se z toho!

Dneska je Vopici přesně 12 dnů a já mám konečně klid na práci. Asi tak hodinku? :) Dobrá je! Ale co vám matkám budu vyprávět... Chystám pro vás těhotenství týden po týdnu, recenzi  na pobyt u Apolináře a teď jen trochu pro zasmání... Jak jsme si na sebe s Ellou a Romanem doma zvykali... P.s. Nebojte, pak už sem budu švihat důležitější zprávy, třeba jak hubnu 30 kilo a tak...

Nádherná co? Tu jsem doma dostala za Vopici.

Co vám matkám budu vyprávět, první dny po porodu - doma jsou fakt masakr. Než se nastaví systém, než pochopíme, co miminko asi tak chce a hlavně proč řve... takže jen pro zasmání, jak jsme to zvládali my.

Minulou středu jsme dorazili domu a snažili se hned o příkrm. Protože Vopice jak má hlad, tak řve, to je u Vopic přeci normální. Takže, já total vyčerpaná, tatínek total v kocovině - jsme se snažili namíchat Nutrilon, vysterilizovat lahve, odměřit Nutrilon, ohřát příkrm... atd.
Do toho jsme si samozřejmě slovně poměřili síly kdo z koho a když se nám konečně v rámci možností podařilo umíchat první "domácí jídlo", "upadli" jsme společně vyčerpaně na sedačku, až jsme ji převrátili. Naštěstí je tatínek atlet, takže hodil instinktivně jednoho placáka a všichni přežili bez úhony. /díky Alenko, za mobilní instruktáž, bez tebe by byla Ella hlady/

Ve pátek jsem při nočním pláči chtěla Ellince nahřát plenku v mikrovlce a nějak jsem na to zapomněla, takže jsme hořeli. A to doslova! Plameny šlehaly a mikrovlnka pošlehá do popelnice. Až bude mít někdo čas ji odnést...

V neděli šla maminka vyzkoušet, zda bude umět sjet sama s kočárkem na ulici. /po císaři několik schodů/ Tři si umí již ušetřit skrze křoví! A protože to chtěla jen vyzkoušet, šla v noční košili a tatínek že pak bude pokračovat na procházku... Tak pokračoval a maminka zjistila, že se nemůže dostat domů, že jí klíč na klíčích prostě nepasuje do zámku.
Takže si trochu v té noční košilce poplakala, klíče vzteky pošlapala a šla byt od bytu, zvonila, až se v posledním patře dozvonila. Zavolala rodičům domů, protože jiné číslo si prostě nepamatuje, ať se Roman okamžitě vrátí, že čeká za barákem na lavičce, páč tam svítí aspoň sluníčko.
A tak tam maminka seděla, plakala, nečesaná, nemytá, v noční košilce, zimou se klepala, občas ji vyčerpaně klesla hlava...
A dopadlo to dobře, přijel princ na bílým koni s Vopicí i s tetou Martou, maminka si vzala na noční košilku nový kabátek a šla si dát na uklidněnou do nonstopu 2 limonády! Na obličej si nasadila samozřejmě ty největší brýle, co doma našla, šla přeci do společnosti... nemytá, nečesaná!

Od pondělí již plně chápu význam pořadu Sama doma!

Dnes se Romanovi zdálo, že umím zpívat jako Pavel Bobek a dokonce se tím i živím! Ok, hlady tedy neumřeme! :)

Tak a to by snad za těch pár dnů doma stačilo...

Ella je taky Jája, přezdívku získala, protože se hlásí často o slovo a řve - jááááááá, jáááááááá... 

Pánbůh mě vyslyšel, Vopice má dlouhý nohy. A taky prsty u nohou! A tohle dělá, když jí.

 Svatá pravda... dárek od tety Marty.

Jsme striktní rodiče, přes noc spí v postýlce. až na den smí do postele... Znáte knížku: A dost, francouzské děti nedělají scény? Díky, Andrejko.

Vážně mi udělala velkou radost. 

Ella dostala svůj první dort, netušila jsem, jak mě taková věc dokáže rozněžnit. Děkujeme, holky!

Jo a už obuju některé pravé boty! /v levých se chodit fakt nedá/ A mám dole 12 kilo! Tak hurá na těch dalších 18! Mám na to takovou básničku, tak vám ji přístě prozradím!

6 komentářů :

  1. Dneska se k hlasitému smíchu nad tvýma článkama přidalo i hlasité oooo a jéééé! Gratulujem, Vopice je nádherná! :)

    OdpovědětSmazat
  2. Fakt vtipný článek, přeji mamince i Ellince pevné nervy a zdravíčko a těším se na další články :o) Petra

    OdpovědětSmazat
  3. Výborný. Vážně zaujalo a pobavilo, krásně napsaný článek. Zatím svoje děti nemám, takže takovýhle "true story" uvítám :-)

    OdpovědětSmazat
  4. Vopice, je nejnádhernější vopice, kterou jsem kdy viděla :). Díky za tyhle parádní články, váš blog je prostě boží :). Hlavně zdravíčko a ať pořádně přibývá. A mamka ať se vyspí, alespoň v rámci možností.

    OdpovědětSmazat
  5. krásný článek, moc se bavím a do toho slzím:)... není to lehký ten začátek, ale dáváte to báááječně - malá je krásná a moc Vám to spolu sluší, holčičky - užívejte se a pevné nervy fšem:)! Andrea

    OdpovědětSmazat
  6. Váš blog hltám už druhý den a nemohla jsem se dočkat, až Vopici uvidím, je to to nejnádhernější stvoření! Přeji hodně sil a radosti, protože takhle nádherná holčička se jen tak nevidí. Já teď řeším, jestli budu moct mít vůbec někdy děti, byla jsem na druhé operaci s děložním čípkem a to je mi "teprve" 26, no snad se dočkám také nějakého vopičátka. Skvělé články. Děkuji. Veronika

    OdpovědětSmazat

×