Pořádný spoďáry jsou někdy k nezaplacení!

Od dětství jsem nesnášela spoďáry. Vždycky mě  jejich nohavičky děsně škrtily. A taky mi přišlo, že občas, když se schrujou a blbě  zaříznou, udělaj dvě prdele. Tak se nikdo nemůže divit, že když jsem v devadesátých objevila tanga, zařvala jsem blahem a vyházela celej spoďáří šuplík.


V nějakém záchvatu dobrotivosti jsem tímhle kouskem prádla tenkrát obdarovala i svoje dvě mladší ségry, které mi "ty debilní spoďáry, co se zařezávaj do zadku" hodily k mé velké radosti na hlavu. A je to neuvěřitelný, ale mám ta jejich tanga dodnes. Ve Slavonicích ve skříni s pracovním oblečením, kde se z nich rázem staly spoďáry pracovní. Jako kdybych šla někdy betonovat, tak pod montérky dobrý.

Fakt jsem si myslela, že už jinej střih  kalhotek nosit nebudu. Dokud jsme nezačali jezdit do Thaiska a nezamilovali se do povalování na tradičních thaiských  váledlech. Jsou všude a když si máme vybrat bar, tak ty válecí vždycky nad sedacíma vyhrajou. Na těch váledlech se nejlíp válí v polosedě a samozřejmě s  pokrčenejma nohama. A protože je tu dost vedro a dlouhý šaty nenosim nikdy a  šortky vlastním, já chudina, jen jedny, měla jsem na vybranou. Buď se válet s nohama zkříženejma a pevně připlácnutejma k zemi, nebo bejt drsná jako jedna tetička, která vždycky, když si přičupla na nějakým málo chráněným místě, prohlásila: "Slušnej se nekouká a do sprosťáků mi nic neni.", nebo změnit spoďáry.

válení na terase
válení v obýváku

válení v baru

Zkřížený nohy jsem párkrát zkusila, ale to člověk neuhlídá, hlavně v plážovým baru, drsná nejsem, na to jsem byla vychovaná moc stydlivě. Takže to chtělo zbrusu nový bombarďáky. V podstatě ideální by byly modrý trenky na tělák, co jsme my holky v sedumdesátejch nosily na základce. A taky jsme je nosily přes spoďáry pod sukně. Ty sukně nám kluci zvedali a my, co jsme měly trenky, jsme na ty blbečky vítězoslavně pištěly: "kyš, kyš, sem pojištěná!" Trenky jsme nosily v létě přes kalhotky vlastně  furt, protože se skákala guma a to sukně lítaly až do pasu.

V těhle trenclích jsme byly pojištěné na základce... od tý doby nesnesu nic, co škrtí v tříslech

Takže jsem se rozhodla podruhý v životě "pojistit". A  byla mile překvapená, že spoďárový průmysl za tu dobu, co jsem nosila tanga, nestagnoval, vyvíjel se raketovým tempem a nabídl mi o dost víc, než  modrý trenky na tělák. Jupí. Bezešvý kaťátka (tak řiká spoďárům máma) s nohavičkou z mikrovlákna.  A můžu se povalovat celej den - což tady jinak nejde, protože kromě jídelního stolu a 4 židlí tu jiný sezení než válení  nemáme. Jo, vlastně na terase lavici. Ale na ní se taky leží.

a v těhle  jsme pojištěné teď:)

P.S. Minulý týden mě sice napadlo vzít si do restaurace pod šaty tanga, abych je, chudinky odstrčený, vyvedla taky do společnosti. V Lanta Seefood - kterou nesnášim, ale maj tam prej dobrý ryby, který nejim -  se totiž sedí na židlích. Plastovejch.  Ale když mě Zuzka upozornila, že jsem celou hospodu prošla se zadním dílem šatů elegantně zastrčeným za kabelkou, byla jsem docela ráda, že mám boxerky. A hned jsem se začala na všechny strany tvářit, že: to jsou jako šortky, vy trubky, ne... a vůbec. Slušnej se nekouká a do sprosťáků mi nic neni. Tak:)


7 komentářů :

  1. Já to mám zas naopak. Zvolila jsem celoživotní pojištění, protože šňůrky mě neoslovily. Nicméně, i letmý pohled na ty modrý rajdy ve mně vyvolává žaludeční nevolnosti... ježiš, to bylo děsný. To stejně musel vymejšlet nějakej úchyl.

    OdpovědětSmazat
  2. Já na tanga nedám dopustit, ale pouze když vyrážím do společnosti. Když jsem doma, tak mi dělají bombarďáky tu nejlepší společnost. Dokonce jsem poprosila babičku, jestli bych si mohla odvézt část jejich železných zásob, které nenosí. A co, je mi pohodlně.
    Ale kdyby měla přijít návštěva, tak se honem utíkám převléct! :D

    OdpovědětSmazat
  3. Za mne jenom tanga, případně brazilky, vždy a všude. Pěkně krajkový nebo jinak sexozní a hlavně stejné, jako podprsenka! to je základ všeho. A taky kvalitní, to jediné je totiž pohodlné a sexy zároveň.


    P.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já osobně potřebuji tak čtvery najednou. Teď jsem byla na procházce v Prokopském údolí, zakousnul se mi do lokte vlčák a jelikož jsem měla jen jedny spoďáry, zjistila jsem, že je to málo. S přibývajícm věkem se také mění styl módy. Bojím se doby, kdy budu s papírovýma trenkama vzpomínat na ty modré s kapsičkou. Moc pozdravů do Thajska Radka.

      Smazat
    2. Radkoooooo. Já už se tak na vás těším... všechno vám uvařím. A taky se těším na normální housku s máslem a s medem z pekárny:) jo a jednorázový spoďáry tady maj v každý sámošce... tak na stáří jedem sem!

      Smazat
  4. Super :)
    Jen ty na ty modré trencle mám vlastní vzpomínky... totiž ty jsme dávali naší fence, když hárala :D no a jinak přes den jsem taky spokojená s tangama, sic když jsem si je vzala poprvé, hrozně jsem se bála, jak jsou nezdravé, protože babička mě s nimi strašila, ale sakra, ty normální se furt někde sunou, jsou vidět skrz látku a když už jsou pěkné, chci si je spíš nechávat na ty přívětivé příležitosti nebo na spaní! A teď nedávno jsem objevila kouzlo mužských trenek, na doma a ještě tam mám spoustu prostoru, když už mi teda něco chybí

    OdpovědětSmazat
  5. Trochu se bojim, že mě tady ukamenujete, ale musim říct svůj názor na tanga.:) Myslela jsem, že tanga kalhotky byly hitem, když jsem byla v pubertě a v tomhle věku by měly i zůstat. Přijde mi to jako takovej "levnej" (stylově) druh spodního prádla vhodnej maximálně v provedení bezešvé pod extra přiléhavé šaty. Věkem jsem postupně přesedlala na "francouzké kalhotky" nebo brazilky (tady je celkem obstojná typologie: http://www.ilovelingerie.cz/spodni-pradlo/rady-a-tipy/87-typy-kalhotek) zakončené krajkou, které jsou taky vykrojenější než klasické kalhotky..nicméně jsou určitě elegantnější i víc sexy. Nevím čím to je, ale často se setkávám s tím, že generace která k tangám přišla v pozdějším věku po dvacítce/třicítce, už u tang zůstala. Nicméně pro válení se v Thajsku jsou asi nohavičky nebo klasický kalhotky opravdu nejlepší s tim souhlasim:)

    OdpovědětSmazat

×