Napiš něco vtipnýho o holčičím stárnutí

Právě jsem mailem odbouchla do nakladatelství úvod k pidiknížce o těhotenství – těhotenskému deníku, který jsem psala své nejmladší ségře, a který, jak to vypadá, fakt  vyjde. A pak na naši rodinu praskne spousta utajovaných věcí. Ale mělo to být všechno jinak.
 


Měla jsem s nadhledem a humorem napsat něco stejně pidi, ale o věku, ve kterém těhotenský deník fakt nehrozí.  "Jako něco o holčičím stárnutí?" zeptala jsem se paní redaktorky. Jojo, přesně tak. Já jsem jí totiž přišla na základě nějakého rozhovoru a tohohle blogu jako ten pravý objekt literárního projektu "Cizí neštěstí potěší nejvíc". Tak jsem to tedy na podzim zkusila, jenže….

Začít psát a hlavně přemýšlet o životě v padesáti by bylo fajn, kdyby… Kdybych se v té době nevrátila ze 14denní  dovolené ve stylu Birdiiny matky z Vejce a já od Betty McDonadové: "Že byste nikdá nehádali, kolik mi je!" Tak přesně takhle jsme se chovaly. My tři holky, co se spolu kamarádíme od základky a gymplu. Všechny stejně staré a všechny stejně třísklé  jsme si k padesátinám nadělily společnou dovolenou v Thajsku. Budeme číst, spát, jíst a relaxovat, jak se na dámy v našem věku sluší. Místo toho jsme bojovaly o jídlo s opicemi a spratkovitými gekony, nalily do sebe moře krabicového vína Mont Clair – nejhnusnějšího patoku na světě, s vlnami se rvaly o plavky a ve školních záchvatech smíchu křepčily šílené tance po liduprázdných plážích. K velké zábavě místních. Kdo se nepočůral, byl královnou dne.  Jestli si teď škodolibě myslíte, ha… přišla na ně po zásluze stařecká inkontinence, jste na omylu. Schválně, zkuste to vydržet.  Nažbrundaná vody z mladých kokosů a pár skleniček vína, když vám kamarádka suše sdělí, že to, co právě viděla při převlíkání pod plavkama, vypadá fakt spíš už jako bobřík odvahy. 

YOU ARE SO LUCKY, volali na nás Thajci, když jsme se smíchy nemohly zvednout z písku. A to je pravda. Takže díky. Mámě a tátovi za to že tu vždycky byli a jsou a já ani v těch padesáti nemusím být úplně dospělá. Mému muži za ...hodně:). Klukům za to, že jsou zdraví, krásní, samostatní, dospělí a mají se rádi. Mým sestrám za velkou rodinu a souznění. A přátelům za neustálou inspiraci. Jsem opravdu…a ani ne tak svým přičiněním…SO LUCKY. 

No, tak tohle ze mě v září vypadlo a OKAMŽITĚ mi došlo, že já fakt nikomu nebudu rozdávat žádný rozumy a nonšalantní rady. Protože žádný nevím.  Zatím. Ale pořád se nevzdávám naděje, že věkem zmoudřím a něco nakonec utrousím. Takže jsem to paní redaktorce vysvětlila, dala jí přečíst radši ten těhotenskej deník a ona, že OK, bere. Někdy jdou věci podezřele hladce. Až to vyjde, dám vám vědět. 

P.s. Omluva za překlepy a spol.... je vedro, jdu se koupat. Na terasu za chvíli bude pražit slunce, „bazén“ pod ní se už napustil …je příliv:)  Pak  na trh pro něco k večeři, přemáchnout plavky, umýt nádobí, rýžovým košťátkem vymést písek… tahle dovolená je už o poznání dospělejší. Že by přece…? 


Žádné komentáře :

Okomentovat

×