Dokonalá... prsa

Já je mám. Fakt. Vím to od minulého týdne. A to nemám žádné "samodržící" trojky, ale dvojky, které nutně potřebují podprdu. Protože jsem na ně zapomněla na dýl, než si můžu ve svém věku dovolit, měla jsem normálně strach.


Napadlo mě to teď v zimě v Thaisku. Nebyla jsem na kontrole už nejmíň rok. A chodit musím. Jednak jsme měli rakovinu prsu v rodině a jednak mi je ... no prostě 45 mi už bylo:) Po návratu  jsem vyrazila ke svému doktorovi pro doporučení a zjistila, že ne rok, ale dva jsem svoje prsa nikomu...teda nikomu s lékařským diplomem...neukázala. Doháje, to může bejt pěknej průser.

Okamžitě jsem si vzpomněla na kamarádku, která prošla nedávno  dlouhou léčbou, na maminku kamarádky, která na tom byla stejně, a vůbec se mi najednou nechtělo čekat dva měsíce, než se na mě dostane řada na mamografu na Zeleném pruhu. Zvlášť, když už oddělení nevede jeho zakladatelka, primářka Skovajsová. Skvělá ženská, která svůj profesní  život zasvětila diagnostice onemocnění prsou a vytvořila screeningový program na odhalení nádoru prsu u českých žen. Dělala jsem s ní před pár lety  rozhovory, setkávaly jsme se na Avon Pochodu, přece se po ní neslehla zem. Naštěstí neslehla. Ať žije Google!


Vybudovala nové diagnostické centrum Breast Unit Prague. Tam jsem zavolala, dostala termín za týden a tím i pocit, že kdyby byl průšvih, neztratím už ani den. Objednali mě na desátou, naložila jsem psa do auta a po půl jedenácté už Bublina lítala v parku na Chodově. V jedné mojí kapse měla ona piškoty  a v druhé já potvrzení, že mám fakt dokonalá prsa. Tedy zdravá. Takže za rok znovu!

Bára

1 komentář :

×