Co nejšílenějšího udělala vaše maminka? Tak schválně?

Trumfnete tu mojí? Dneska se tomu už směju, Roman sice moc ne, protože ví, co ho čeká. Sice jsem si říkala, zvlášť v pubertě, že já taková rozhodně nebudu. Ale věřte mi, některý věci se fakt dědí. Btw. až si máma přečte tenhle post, tak mě nevydědí, ale rovnou zabije.
931404_457736754303383_647640587_n
Jedna historka je i o jarmilkách. Foto zapůjčeno od Marušky - Co si dneska vezmu na sebe. Mimochodem, víte?

Ale napsat jsem to musela, páč začínám být stejná a tím pádem se má Vopice na co těšit. A to má za ty všechny prořvaný noci, co jsem s ní za posledních 14 dní prožila. Tak třeba: Naši si pořídili novej bazén, máma mi ho šla slavnostně ukázat, zapnout osvětlení, víření a já nevím, co všechno. Byla strašná zima, to je důležitý napsat. Páč jak se tak čepejřila u toho bazénu, smekla se jí noha a hodila do něj krutýho placáka. Voda se za ní zavřela, že jsem myslela, že je mrtvá! A jak byla navlečená, voda se do ní nanucala, že nešla vytáhnout. No brejle a jiný blbosti jsme z něj lovili ještě druhej den.

Když nebyl táta doma, spala jsem s ní většinou v ložnici. Jednou ráno mi vypráví, jak si v noci odestýlá a tahá peřiny ze svý půlky postele. Mrmlá si u toho, co jsem to za dceru, že jí ani neodestelu, smekne se jí noha a upadne tam jak do rakve. V tu chvíli prý měla největší strach z toho, že se přetočím a to víko se zaklapne a bude po ní. Takovou blbost jsem jí samozřejmě nevěřila, takže mi to musela ráno ukázat a jak tam zalítla po hlavě a jak mi ten džudokotoul ukazuje, udělá si výron jako prase.

Nebo třeba… Za totáče jela ze služební cesty z Prachatic, cestou se jí ulomil podpatek, ujel jí autobus a tak šla domů přes celý město pěšky, v jarmilkách o dvě čísla větší, protože mi je tam zrovna koupila. /už tenkrát jsem měla sloní nohu a nutně jsem je potřebovala do školy/ Taky v ruce vláčela tašku volejovek, protože tenkrát nebyly k dostání, takže co zrovna bylo, se kupovalo po taškách. A na nábřeží v Písku na ní vyskočil úchylák. A když to hlásila policajtům, tak jim samozřejmě nedokázala říct popis. Oni na ní s fotkama nějakejch chlapíků a ona, že neví, že na obličej se mu teda zrovna nedívala. Takže bylo konec vyšetřování, páč jak to napsat, bimbase oni prej ještě nefotí.

Ale pravda je, že byla tak v šoku, že jediný, co mu dokázala říct, bylo: Ty ty ty ty – už nevím to slovo, ale nic sprostýho to nebylo. Taky ho asi vyděsila i ta síťovka konzerv, kterou mohutně máchala nad hlavou. Takže utekl.

Jednou dostala k Vánocům noční košili, jela na služební cestu někam na zámek. V noci šla na záchod, ale zapomněla, kde bydlí. Jediný, kam se jí podařilo dobouchat, byl cizí pokoj, kde byl zrovna nějakej mejdan. Takže tam musela počkat do svítání – v tý naštěstí nový noční košili.

Protože dělala na kultuře na radnici, dost často byla vedoucí zájezdu. Kamkoliv. Těšně po revoluci frčely nejvíc ty do Polska. Tak jednou přišla asi hodinu před odjezdem. /Vyjíždělo se asi ve čtyři ráno/. No dobře jí nebylo. Ale za to, že jsem nadělala svačiny, dala jí mokrej hadr na hlavu, mi pak koupila super koženou bundu. Pravda, byl to deal za to, že to nikdy nikomu neřeknu.

Nakupování je kapitola sama o sobě. Z dob svého dětství mám v živé paměti dva nelogické nákupy, které už asi nikdy nic nepřekoná. Někde pod pultem výhodně sehnala cejchovinu a že prý ušije cejchy /rozuměj povlečení/, nejenže nikdy nic neušila, neměli jsme ani šicí stroj a dokonce nikoho, kdo by je ušil. No, my vlastně nevěděli vůbec, co s tím. Ale máma nelenila a stroj někde koupila a to povlečení se slovy: „Při nejhorším z toho budou chňapky,“ opravdu ušila. /Od tý doby neušila nikdy nic, takže to byly nejdražší cejchy v životě/

Podobně výhodné to bylo s rámem od obrazu Panenky Marie. Všichni ho dobře znáte - oválný a visel v každé domácnosti našich babiček včetně Homolků. Jako správná ateistka obraz vykostila, rám natřela a přemejšlela, co s ním. Už nevím, jak ji to napadlo, nebo kdo ji ten chytrý nápad poradil, ale až z Vamberku k nám putovala krajka. K nám do Jižních Čech skoro 300 km, přesně do toho rámu. Na míru, za šílený prachy. Pak jsme samozřejmě dlouze řešili, kam ho v paneláku přibít.

Taky byla jedna z prvních protidrogových koordinátorek v Čechách a jednoho dne se rozhodla, že se mnou musí na diskotéku mapovat drogovou scénu. Že prej dostala nařízení z úřadu vlády, tím mi vyhrožovala, když jsem mohutně protestovala. Hned napoprvé přišla, sedla na baru, dala si Coca-Colu, mapovala terén, chtěla jít na toaletu, ladně seskočit z barovky, zapomněla se a podvrkla si nohu. A kdo myslíte, že jí táhnul na zádech domů?

A když jsem cítila tu největší nespravedlnost světa a v tom největším afektu jsem na ní obvykle halekala: „Až mi bude dvacet, pořídím si deset dětí a všechny ti je pošlu na prázdniny.“ To mi přišlo, že to bude jako největší pomsta. Ještě, že jsem byla tak moudrá, že jsem to nestihla, páč by to byla jasná pomsta akorát tak pro mě!

Poslední karambol měla loni v září, kdy se sázela s mažoretkama /báby s holema/ na baru v lázních, kdo udělá dřep. Udělala ho jako jediná - za cenu roztříštěného zápěstí. Samozřejmě na pravé ruce. Po operaci se z toho rehabilituje dodnes.

Nenechte se mýlit, moje maminka má básnický střevo, vyhrávala matematický olympiády, opraví vysavač, vytapetuje, ale pravda je, že ponožky vám nezaštupuje, na kole neumí ani po rovině a běžky zkoušela jednou. Když se dokázala na 20 metrech vyválet 5x. Už jsme jí je nikdy nenutili.

P.s. A doma má dva bonzbloky – jeden na zážitky, druhý na útratu. Jo a táta je domácí meteorolog. Ten si zas píše každý den počasí a předpověď porovnává z několika zdrojů najednou - každou hodinu.

Ale mami, fakt tě miluju. A za trest jdu sama od sebe klečet do kouta!

Pozn. Abyste si nemysleli, poslala jsem ten text před uveřejněním mamince a tady je odpověď: Pár upřesnění: To paličkování mi udělala spolužačka, která se vyučila v gobelínářské škole, takže je to originál a dala jsem za to tenkrát 1400,- Kč, což byl můj měsíční plat. Dneska to má určitě 10x větší cenu. Taťka si zapisuje do bonzbloku i denní spotřebu plynu a elektriky. Jinak dobrý, a taky jsem ti na tu tvou výhrůžku pokaždý řekla, že ty děti ti za prázdniny rozmazlím, protože jsi mi hrozila, že mi je všechny pošleš najednou. Zaplať pánbůh, že máš jen jedno. Jdu na reha. Pa.

4 komentáře :

  1. :) :) :)))))
    Doma se nenudíte.... a to je hlavní :))
    Líbo, někdy napiš i svoje "zážitky" :) .... Třeba jak jste s kolegyňkou braly stopaře.... :)
    Krááásný den....Kat...

    OdpovědětSmazat
  2. a kterou z tech historek mas na mysli? :) treba tu, jak jsme diky nemu nabouraly, total znicily auto a lezely v nemocnici v budejovich? :)))))

    OdpovědětSmazat
  3. vidis, na tu bych uplne zapomnela! :)

    OdpovědětSmazat

×