HURÁ k moři! Samozřejmě zase s medvědem...

Kamarádka mi dala před lety oranžového medvídka. Dodnes nemá jméno, ale drzej je jak vopice. Před čtyřmi lety jsem ho vzala s sebou do Thaiska a od tý doby neskutečně prudí. Chce zase. Bydlí na mém nočním stolku a mě už to fakt nebaví poslouchat... takže ve středu letí.


Tyhle fotky vznikly tenkrát právě pro kamárdku a kolegyni Zuzku. Aby viděla, že se zrzek u nás má dobře. Kvalita sice děsná, ale ta radost v těch mědvědích očičkách.... ta by se dala fláknout klidně na nějaký bejby web nebo přihlásit do fotosoutěže o nejroztomilejšího caparta.

Dneska jsem je vyhrabala  pro Líbu, která se už nemůže dočkat, až sem dám něco mořského, pro sebe, protože já tohle léto nestihla ani rybník, takže se už dost těším. A taky pro ty, kteří se v listopadu radši kouknou na odraz slunce ve vodě než v sámošce na santa klause z adventního kalendáře. Nemám  nic proti Vánocům. Ale nechci je dřív, než na Vánoce:)

Než se zavře víko.... Zrzek se těší a já v téhle chvíli stoprocentně vyšiluju, ať už si lehne, přikryje se vložkama a dá pokoj, nebo přijedeme na letiště pozdě. Chudák na rozdíl od nás neví, že ho od baráku k baráku čeká den cesty.V kufru neprodyšně obaleným potravinovou fólií....

Na místě. Nechápu, že pacholek vypadá po čtyřiadvacetihodinovém putování stejně vyžehleně, jako doma. Je den před Silvestrem. Zrzek čeká, kdy začne nějaká sranda.

Sranda začne. Ale ne pro něj. Do postele a spát. Oba. I klobouk. My vyrážíme do baru. Nám už totiž osumnáct bylo, v baru čekaj kamarádi a ze zvířat  maximálně opice. O medvědech na Lantě nic nevím. Takže bez řečí!

Jen jsme zavřeli dveře, drze si rozsvítil a začal zlobit. Pověsit se za nohu na větrák pod stropem... to je fakt vrchol!

Utahal se naštěstí brzo... nebo se možná zhulil  z vůně orchideí. Tenhle bungalov neměl klimošku, tak jsem ho ani nepřikryla.


Ráno byl na nás dost naštvanej. Prej moh klidně zůstat dřepět doma na nočním stolku, když ho nikam nebereme. Tak jsme si honem vzali auto a vyrazili na výlet po ostrově.

Spratek. Jako všichni puberťáci. Místo, aby se kochal výhledem na ostrůvky z hospody Kao Yai zvané, jak jinak, Vyhlídka, sedl si zády, čučel zpruzeně a ptal se, kdy už pojedeme na pláž....


V nestřeženým okamžiku pak ještě šlohnul Ondrovi pivo Sigha (Lev) - které je podle nás lepší než pivo Chang (Slon) - a vyžah ho na ex.

Takže totálně vytuh a místo na pláž se vyvalil z auta na terasu bungalovu a dal si dvacet s naším věrným strážcem.

Aby nějak odčinil své příšerné chování, doprovodil večer nemocného kamaráda k doktorce Salarin. Aftová angína ve vedru je fakt děs.

A ráno rovnou do vody. Pod bungalovem na Relax Bay  bylo totiž dost slušný  medvědí  šnorchlení

Pak se namazal padesátkou a okatě studoval nabídku potápěčských kurzů na Lantě. Což jsem mu okamžitě zatrhla. Jako víš, kolik dneska stojí neopren na medvěda?

Cestou do domečku se stavil u pomníčku, který je přímo pod terasou. Tsunami tady byla velmi mírná, díky profilu mořského dna se rozlila a obětí  bylo jen pár, ale byly....  Bydleli jsme v tomhle bungalovu opakovaně několik let. Vždycky v noci jsem se vzbudila a chvíli hlídala moře. A díky tomu pomníčku jsem měla takovej lepší pocit. Jako že na to nejsem sama:)

Medvěd řikal, ať ho tam nechám, že bude taky hlídat. Jenže  po přílivu jsou všechny tyhle  šutry dost pod hladinou a mně se vůbec nechtělo zjišťovat, jak moc je nasákavej. Tak mazal domu.

Doma si našel supr hračku.  Fakt, nechat tyhle medvědy chvíli bez dozoru! Ale prej, že teda nebude hulit

Nakonec jsme ho vzali na pár dní na rajský ostrov Ko Bulon. Příští rok tam chceme zase. Snad se z jeho pomalé, opuštné, vyčpívkové atmosféry nic neztratilo.

A už jsme doma v Praze na nočním stolku. Zrzek vypráví, Madla a Prcek kulej oči a ani nedutaj. Teď si řikám, neměla bych ty dva vlastně vzít letos taky??????

Jaké to bude letos, nevím, dám vědět, ale jak bylo v Thaisku loni, se můžete juknout tady:
Thaiský šoping - a fashion děs pro Líbu
Nejsem žádnej baťůžkář, ale rusky na mě fakt nemluvte!dám vědět,
Thaiské grilování - jako reportér jsem na odstřel 
Som Tam - salát , po kterém Líbo stopro nepřibereš
Proč se bloncka těší domu od moře

2 komentáře :

  1. Milý Anžíku (jako Oranžík) a Báro. Oddech v Thaisku vám neskutečně přeju!!! Já mám srdce kousek níž, v Indonésii, ale tam v asijské dáli je to všechno stejně jedna rodina.
    Anžíku, moc nehul, pořádně Báru zlob a když Ti bude upírat výlety, v noci jí pokousej! Báro, pořádně pij, oddychuj, piš nám hot news a nezlob Anžíka (nebo Tě pokouše!).
    MOC si to všichni užijte!!!! Šťastnou cestu :) Kat....

    OdpovědětVymazat

×