Do plavek - po těhle Vánocích jedině celotělový neopren!

Chtěla jsem vyrazit do slev pro oversized kabát. To jediný si po těhle mega rožernejch svátcích můžu dovolit. Nějakej ne moc teplej, abych si ho nemusela sundavat ani v  interiéru a nejlíp ani v posteli.  Jenže musím pro plavky. Letíme k moři. To nedám. Chci neprůhlednej neopren. Protože to, co jsem do sebe za posledních 10 dní nacpala, je fakt nechutný.


Moje hysterie začala ráno, když mi přišly letenky a z FB na mě vykouk článek z časopisu People s titulkem "Jane Seymour shows off her Killer Bikini Body at Age 62". Bond Girl a Doktorka Quinnová v jedné osobě mi zkazila snídani. Čůza. Když celý Vánoce běhá po pláži a nemusí zvládnout a hlavně zblajznout tohle:

babička Jane Seymour a její Killer Bikini Body:)

23. 12. 2013 - celý den vařím. A ochutnávám. Mám alergickou rýmu, takže stejně  poznám prd, jestli je to dobrý. Přesto apaticky užírám furt. V garáži mám 4 krabice cukroví. Nevím proč, ale jako v blbým horroru mě pořád něco nutí do tý garáže chodit...

24. 12. -  k snídani  štrůdly a cukroví. K obědu kapustnicu a cukroví. Pak svařák na Vyšehradě. A doma cukroví a první bublinky. Večeře a další šáňo. Tedy šáňa. Bylo nás víc. Více TADY

25.12. - peču 3 kachny a jednu obří husu na další den. Začínám v půl desátý dopoledne, končím o půlnoci. Jím cukroví, z "vůně" linoucí se z trouby se mi po pár hodinách zvedá kufr. Peklo prokládám procházkama s Bublinou a šáněm. Boží hod jak vyšitej. Večer se mi chce plakat.

26.12. - chystám tabuli pro 22 lidí, dodělávám bramborové knedlíky, hřeju švagrovo zelí a svoje polívky. Ve dvanáct nastupuje rodina. Menu se skládá kromě kapustnice a rybí polívky a ptačí pečínky s knedlo zelo i z máminy divočiny na smetaně. Taky s knedlíkem. Houskovým. Zapíjíme pivem, colou a ... šáněm. Pak cukroví. Pak sýry a uzeninky s bagetkou.  Poslední odcházejí před půlnocí. Uklízíme a děsíme se na zítřek. Teda těšíme.

27. 12. - zevling, televize, lehká kocovina. K obědu bramborový salát, štrůdly a cukroví. A pršut a parmezán a cola. Odpoledne obírání ptačích zbytků (Ondra) a výroba eintopfu (JÁ) - teda spatlaniny masa, knedlíků a zelí. Je toho kýbl. Večer je u nás tradiční Dojídání vánočních zbytků. Každý něco přinese a při tom od dveří ječí, že je po Vánocích tak přežranej a přepitej, že už si nic nedá... Sní se vždycky všechno a lahve vyhazujeme po krabicích. Uf.

28.12. - úklid, kocovina. Odpoledne přejezd do Slavonic. Vařím bramboračku. Začíná mě škrábat v krku. Chci si jít brzy lehnout, nejíst a nepít. Nepovedlo se. Jdu do Besídky. Protože tyhle kamarády jsme o svátcích ještě neviděli, že.

29.12. - odpoledne máme přednášku o Magdaleně Dobromile Rettigové. Sežereme u toho mísu cukroví, zapíjíme růžovým vínem. Takže se fakt nikdo nemůže divit, že nás napadá inscenovat v létě její hru Bílá růže. Je o lásce a budem to hrát v lese u studánky.  Navazuje film Irina Palm. Vynikající Marianne Faithfull. Pak od sedmi krůtí šílenství u sousedů. Obří pták, petrželkové noky, smetanové brambory, francouzský bramborový salát a hlavně - ta božííí kaštanová nádivka! A dort. A cukroví. (UŽ JE VÁM Z TOHO BLBĚ?:) A šáňo, abych nezapomněla.

Museli ji péct v Besídce, do trouby se nevešla

30.12. - dopoledne kupodivu nemám hlad. K obědu dělám telecí plátky s bramborem, jakože dietka. Vynechávám hrdinně odpolední venkovní mejdan v Maříži. Přichází ségra s neteří. Jíme bramboračku, bagety s domácím pestem a cukroví. V osum odhodlaně zalehnu k bedně. Nikam nejdu!!! Po pátém telefonátu samozřejmě jdu. Do Besídky.

31.12. - vařím mexickou polívku v desetilitrovém hrnci na večer. Pořád mám pocit, že na mě něco leze. Ale je mi divný, že navečer to vždycky sleze. Znáte to?:) V sedum jsme u kamarádů. A nastává chlebíčkovo - jednohubkový teror. Zapíjíme šáněm. Z čehokoli jinýho by nám už hrozil toxickej šok, myslím. Na půlnoc přejezd do Besídky. Cpem se něčim až do pěti do rána. Já před spaním dojíždím tu polívku, samozřejmě.

1.1.2014 - probouzím se a dost se divím, že ještě žiju. Nebo že jsem aspoň nepraskla. Přesto se jdu podívat, jak jsme na tom s cukrovím. Na oběd spásný vývar v Besídce, pak čočka u kamarádů v Maříži. A opečený klobásky. Pak procházka. Po ní mám zimnici. Vidíš, já jsem ti řikala, že jsem asi nemocná. Takže šup doma k bedně. Jedna deka, druhá deka, peřina. Odmítám vstát a jít na animáč Fantastický pan lišák. Ondra odchází. Za dvacet minut jsem tam i s umytou hlavou. Ten film je skvělej! Poprvé za ty svátky nemám chuť na šáňo. Je mi zima. Takže svařák:)

2.2.  - všichni odjeli. Skoro. Jíme střídmě jako jeptišky. Odpoledne dlouhá procházka a petangue. Večer Besídka. Poslední. Už nemůžu. Stoupám si na váhu. Čekám peklo. Připadám si tak na 5 plus. Nesnáším se. Nesnáším Ondru, že si toho vůbec nevšim a nelituje mě. A hele. Jen kilo navíc. Ale ta rozkydlost je ultraděsná. Ovšem omlouvám to samozřejmě tim, jak na mě něco lezlo, tak jsem se musela šetřit, moc se nehejbat.... protože jinak bych ty nekonečný žranice a mejdany nedala. V tomhle věku člověk musí umět rozložit síly, že.

3.2. - domů, do vany, do pračky... jsem tak zblblá, že myju nádobí v ruce, než si vzpomenu na myčku.
Pak mi dojde, že furt nemám letenky. Volám kamarádce Renatě, ta má cestovku,  takže nám  je obratem zařizuje. Samozřejmě mnohem levnějc, než bych to udělala od počítače já. Absolutně doporučuju ACTOUR.CZ.!!!

4.1. - hystericky přemýšlím, co jsem kdysi psala v těch stupidních článcích nazvaných Za 14 dní do plavek. Doháje, nemůžu si vzpomenout na jedinou radu, jak mít fofrem taky to Killer Bikini Body. Ale se obávám, že to smrdí sportem:)

Takže moje  novoroční předsevzetí - Přestat číst články z časopisu People, sekce Style! A psát vám deníček z Thaiska:)


2 komentáře :

  1. Akce dojídání vánočních zbytků mne zasáhla, asi si ji půjčím, zrovna jsem přemýšlela, co bych tak zorganizovala.. muhehe

    OdpovědětSmazat
  2. Určitě, děláme to už asi devět let... lepší než do koše je narvat to do kamarádů:)

    OdpovědětSmazat

×