Velký holky milujou Remosku, papiňák... a šáňo

Uf, o čem psát a nelitovat zoufalé pod vodou nebo nenadávat na ty "na kopci" v čele s nasáklým zatuchlým  hadrem, který nám od dubna smrdí  na Hradě. Připravené příspěvky z Palmovky a Smíchova dáme, až z nich odteče voda. Dneska něco pro zahřátí z mojí totálně nemoderní kuchyňský výbavy.


Remoska
Nejlepší kuře je z Remosky. To věděla už babička, máma, ale nejvíc mě s tím prudil Ondra. Tak jsem ho na chalupě před 25 lety udělala... jeeežiš, to kuře samozřejmě. A fakt. Tchýně tam má hnědá remosčí dvojčata, jako na obrázku vlevo, a ta jedou nonstop. Takže do Thaiska s náma jel loni  jejich teflonovej  big brother. V letadle mu urazili rukojeť, ale poslali novou, Ondra ji přilepil super thai lepidlem, prokábloval a peče. Teda taky od tý doby dost fest  probíjí...  Dělám v ní hlavně banánový buchty a ananasový a mangový koláče, protože jinak hrozí, že by  člověk po tý jejich rejži zhub.



Když  jsem viděla tohle, řekla jsem si v jednom ze svých "podívej se na sebe" záchvatků, že možná dělám něco špatně, že budu míň bojovná a víc vařivá a kromě toho, budu i v kuchyni vypadat takhle (tedy + cca 25)! Myslím, že žádný super hi tec nádobí by mi domácí štěstí nezajistilo líp.


A protože to myslím vážně a ve Slavonicích máme po Evě  jen takovou malou hnědou remosku s vypadávacím sklem (ale díky:), vlítla jsem na Aukro a objevila tenhle skvost. Neodolala jsem. Protože my váhy máme děsně vytříbenej cit pro krásno, chápete.



Papiňák
Nejdřív jsme mu říkali kuchta, protože se nevím proč prodával pod názvem  Kukta, pak se zněj stal papiňák a to už mu zůstalo. V naší rodině tlakový hrnec never dies, jako James Bond.


Jestli si mylíte, že ty hliníkové zázraky s gumovým těsněním, které občas prdly a ohodily celou kuchyň,  byly první, tak se podívejte na tuhle nádheru. První sériově vyráběný tlakový hrnec. Začal s nimi v roce 1864 Georg Gutbrod ve Stuttgartu. Nápad je ale mnohem starší a Papinův. Toho to trklo skoro o 200 let dřív.


Myslím, že na chatě ještě někde je. S totálně zpuchřelou gumou, takže je nebezpečný víc, než když z něj před... no jo, víc než třiceti lety lítaly po kuchyni ségřiny rozvařený dudlíky... to byl fakt nápad, mami.
Taky čočková polívka uměla super ucpat ventily a nadělat paseku. Ale zase se skvěle transportoval na chatu plný guláše nebo něčeho podobnýho, co nám v dětství vůbec nechutnalo. Chtěly jsme o víkendech jen lančmít nebo bravčové vo vlastnej šťave! S kolínkama.

Loni na Vánoce jsem vybavila sebe, ségru i mámu tímhle. Nefunguje na dálkový ovládání - nebo co to v sobě maj některý ty neuvěřitelný tlakový "stroje". Ale vaří, vypadá sympaticky a klasicky.  Jen holčičkám z G6 jse v něm ještě nic neuvařila. Protože my na našich kuchyňskejch večírkách nejíme, to je jasný... i když teď je to děsně moderní. Tak asi právě proto.



My pijeme bublinky. Ale zase první ligu. A jako průměrně inteligentní blondýny si umíme spočítat večírkovou ne-rovnici: kalorický příjem (hodně) mínus kalorický výdej (nula) rovná se dvě kila ráno navíc:) Maximááálně si dovolíme nějaké strašně dietní krevetky, parmezán, nachos, pršut, bagetku a salát s Macíkovou boží smetanovou  zálivkou ...



No a  zatím u toho vypadáme takhle... zatím.



Ale jednou, brzy, to  možná  bude takhle... což vlastně taky neni vůbec  špatný!
 Je osm  a venku už neprší, hurá! Hezký ráno:)

Žádné komentáře :

Okomentovat

×